Pokud jsi v Chamonix prvně, není jednoduché se ve všech oblastech v okolí zorientovat. Vypíchnu tedy pár nejznámějších míst a přidám i pár tipů na konkrétní cesty, které určitě stojí za pozornost. Všechny cesty mají vynýtované štandy a občas i nějaký nýt v délce, ale rozumět si s friendy je tady povinnost. Naštěstí místní žula tvoří krásné spáry a tak je zakládání většinou snadné.

Envers des Aiguilles

Hovorově Enverska. Chata ze zadní strany takzvaných chamonických jehel a její okolí. Populární destinace se širokým výběrem cest všech obtížností a délek. Zubačkou vyjedeš na Montenvers, sejdeš na ledovec Mer de Glace, ten chvíli přecházíš, po pravé straně vylezeš žebříky nahoru a po pěšině dojdeš k chatě. To celé ti zabere tři až čtyři hodinky. Ledovce se není třeba bát. Mer de Glace je dnes spíše mořem kamení a není nutné ani nazouvat mačky nebo se navazovat. Mačky a cepín si ale nezapomeň přibalit, jsou potřeba na přístupy pod stěny k cestám.

V širokém okolí chaty je sice hlavně suť, ale k dispozici je relativně dost urovnaných plácků, na kterých se dá pohodlně postavit stan. Většinou je poblíž taky dostatek tekoucí vody. Movitější lezci mohou samozřejmě využít také služeb chaty. Spaní máme zařízeno, tak pojďme lízt!

“Pokud jsi v Chamonix prvně, není jednoduché se ve všech oblastech v okolí zorientovat. Vypíchnu tedy pár nejznámějších míst a přidám i pár tipů na konkrétní cesty, které určitě stojí za pozornost.”

Tour Verte, Tour Rouge nebo Aiguille de la République?

Hned za chatou najdeme věž Tour Verte a cestu Le Piège (6a+, 200 m). Je to krásná kratší cesta, ideální na seznámení s místní žulou, a když sebou hodíte, můžete ji stihnout ještě v den nástupu. Jen počítejte, že v ní nejspíš nebudete sami, bývá tam občas docela nával.

Další klasikou oblasti je Marchand de Sable (6a+, 330 m) na Tour Rouge. Na danou obtížnost je lezení místy o něco tvrdší, zato však nádherné od začátku až do konce. Když už si myslíte, že máte všechny obtíže za sebou, tak se v poslední délce nenechte zaskočit krásnou, ale docela vypečenou plotnou. Alternativou, pokud by byl „Marchand“ až moc přelidněný nebo jste si chtěli zkusit něco trochu těžšího, je hned vedlejší cesta Dracula (6c, 330 m). První dvě těžké délky jsou vstupenkou do krásných koutů s občasným stěnovým úsekem.

Pokud si připadáte ve formě, nebojte se nalézt do cesty California Dream (7a, 450 m). „Sedm á“ zní v porovnání s ostatními cestami v okolí děsivě, ale subjektivně nám přišlo velice přívětivé. Stejně tak ostatní délky kolem 6b neskrývají žádné přehnané záludnosti. Naopak si můžete užívat krásné lezení převážně sokolíkového charakteru. Menším chytákem je překonání odtrhovky (trhliny mezi sněhem a skálou), ale pokud nemáte mezi lezeckými parťáky moc velký váhový rozdíl, určitě si poradíte. (Nápověda: nástupová spára pokračuje ještě hluboko pod úroveň sněhu)

Pokud vyhledáváte dlouhé cesty, nenechte si ujít République Bananière (6c, 650 m) na Aiguille de la République. A pokud už máte prolezené prsty, ale stále chuť na dobrodružství, vydejte se na stejnou věž normálkou (Voie Normale, 5c, 700 m). Čeká vás lehké lezení, ve žlabu v prostřední části, možno jít i bez lana a pak pár lezeckých délek na samotný extrémně špičatý vrchol „Republiky“. Na vršku si sednete obkročmo a uvidíte dva výškové kilometry dolů až do Chamonix. Postavit se na vrcholu zvládnou jen odvážlivci.

Aiguille du Midi

Stanice lanovky vytyčená ve tři osm na skalní jehle vysoko nad údolím. A v jižní stěně téhle jehly ta nejkvalitnější žula jakou si umíš představit, to je „Midi“. Prostě alpinistický porno. Ideální je být aspoň částečně aklimatizovaný například z Enversky. Pokud přijedeš rovnou z Čech, tak se ti tu bude trochu hůř dýchat.

„Nejlezenější cestou na Midi je Rébuffat (6a, 250 m). Za hezkého počasí je v něm každý den vláček lezců, ale třeba budeš mít štěstí na klidnější den. Každopádně cesta je to tak parádní, že stojí i za to snést menší tlačenici.“

Nejlezenější cestou je tady Rébuffat (6a, 250 m). Za hezkého počasí je v něm každý den vláček lezců, ale třeba budeš mít štěstí na klidnější den. Každopádně cesta je to tak parádní, že stojí i za to snést menší tlačenici. Druhou variantou je postavit si na ledovci stan a zdržet se na víc dní. Když si přivstaneš, tak můžeš být pod cestou dříve než první lezci z lanovky.

Na Midi vede samozřejmě cest mnohem víc a ve všech ostatních už nehrozí přelidnění. Pro silnější lezce lze doporučit Contamina (7a, 250 m) nebo Super Dupont (7b, 210 m). Pro opravdové fajnšmekry pak cestu Ma Dalton (7b+, 120 m). Nádherné stropové spáře ve třetí délce se přezdívá místní Separátka a převislý kout v páté délce dá ještě taky zabrat. Pokud to všechno zvládnete, zbývá už jen dolézt na vršek Rébuffatem.

Pointe Lachenal

Pokud budete stanovat pod Midi, Lachenal je ideální destinace kam si odskočit trochu bokem od největšího ruchu. Od stanu pod stěnu to zabere jen něco kolem půl hodinky přes ledovec a tahle jižní stěna nabízí opět parádní žulové lezení. Klasikou klasik je cesta Contamine (6a+, 210 m). Užijete si spoustu spár a trhlina v páté délce je vyloženě famózní a zároveň nijak těžké lezení.

A mnoho dalších!

Pokud byste minuli Pointe Lachenal a pokračovali po ledovci dál, brzy dorazíte k Pyramid du Tacul, Pointe Adolphe Rey a hlavně známému Grand Capucin. Nebo z Mer de Glace můžete odbočit doleva a dojít k chatám Charpoua a Couvercle. Případně vyrazit třeba ještě o kus vedle do údolí Argentière. Tady všude najdete kilometry a kilometry famózního lezení po té nejlepší evropské žule! Možností je spousta, ale o nich zase někdy příště…

Ondřej Mrklovský

ambasador Mountain Equipment a lezec výběru ČHS Sokolíci 2021-23

„Případně vyrazit třeba ještě o kus vedle do údolí Argentière. Tady všude najdete kilometry a kilometry famózního lezení po té nejlepší evropské žule!“