Heisse Liebe nás vede nýty jasně červenými jako naše péřovky. Tomu říkám princeznovská navigace! Aspoň se v tomhle psím počasí neztratíme. Amy zmrzlými prsty (naivně jsme si nevzaly ani jedny rukavice) opatrně vytahuje mobil.

„Předpověď hlásí pocitovou teplotu -1 s větrem 14 metrů za vteřinu.“

Nádhera. Je pravda, že nám teď fouká trochu víc. Snažíme se dohlédnout za roh, kde lezou kluci. Vždyť v takovéhle podmínce vůbec nemůžou ladit kroky v plotnách! Kdyby tam kterákoliv dvojka byla sama, vsadím se, že by nikoho ani nenapadlo pokračovat. Takhle se nikdo neodvažuje ztratit tvář a být tím, kdo strhne lavinu úprku (tedy vlastně taktického ústupu) do tepla a bezvětří Modřínka – který je tímto výjezdem pasován na nedocenitelně schopného člena vozového parku. Davová panika naruby. Kdybychom měli o trochu víc rozumu, nebo jen o trochu míň vrstev…

Když se ještě trochu zahřejeme pohybem, není to vůbec špatné. Příliš nemluvíme (přimrzají rty), pouze stoupáme vzhůru. Je mi skoro dobře. Občas chvíli postojíme na štandu a představujeme si, jaká by to byla slast mít teď s sebou ty péřové kalhoty, které Amy půjčila Tomovi.

„Už jsi někdy v takovém počasí lezla?“ ptám se zvědavě. Zdá se mi, že Amy zažila v horách snad všechno. Těžké zranění, sníh, déšť, neplánované přespání na štandu. Její odpověď mě proto překvapí. „Ne, tohle je fakt extrém.“

Přemýšlím, že mi často byla větší zima, ale objektivně bylo tepleji. Pociťuji hřejivou náklonost k té spoustě peří, co jsme od ME vyfasovali. Hotovo, máme dobojováno. Nahoře se nezdržujeme, pořád trochu fouká. Ale když sejdeme dolů a čekáme na ostatní, začíná být zase zima. Přichází první dvojka – Tom se Standou. A Standa vytahuje z batohu poklad – teplé péřové kalhoty, které Amy půjčila klukům do stěny. Půjčuje mi je a teď už se tady můžeme pohodlně uvelebit za kamenem – skoro jako na pláži.

Jarda Málik (externí Sokolík/náhradník):
Datum: pátý den výjezdu
Čas: ráno
Místo činu: parkoviště Arturhaus, Muhlbach am Hochkönig

Po časném budíčku s odhodlaním vybíháme s Fejtičem k našemu dnešnímu cíli a to na vábící vápencovou věž Torsäule. Cesta Zeit zum Atmen, tedy Čas dýchat, v nás vyvolává vzrušení a bázeň. Po cestě se zahřejeme a dochází na svlékání vrstev oblečení, jak však nabíráme výškové metry a obloha se zatahuje, teplota klesá a přichází chlad. Po svižných dvou hodinách chůze staneme pod naší linií. Na pohled vypadá kompaktní skalní stěna nečitelně a velkolepě. Stříháme si o to, kdo s lezením začne a trneme, co nás ve vyrovnaném výstupu plném osmičkových délek čeká.

Po prvních rozlezových metrech začíná koncentrované, skutečně technické lezení. Samotné kroky nejsou vyloženě fyzicky těžké, ale velikost chytů a stupů vyžaduje extrémní preciznost. Probojováváme se dál ke zdánlivě klíčové délce. S přibývajícími metry se také dostavuje pochopení záhadného názvu cesty. Sekvence náročných pohybů je vždy zakončena dobrým odpočinkem, možností cvaknout další postupové jištění a hlavně hlubokým úlevným výdechem a odvahu dodávajícím nádechem…

V klíčové délce před sebe pouštím Fejtiče. Holá traverzovací délka působí opravdu záludně. Směr postupu se dá odhadnout jen díky řetězící se řadě nýtů, táhnoucí se šikmo doleva v jinak pusté stěně. Jistím parťáka a začínám už neskutečně mrznout. Mé posilující řeči o vnitřním planoucím ohni se rázem mění v jadrné sprostosti, které se rozléhají široko kolem a pohoršují ostatní kamarády lezoucí ve stěně. K teplotě kolem nuly a zatažené obloze bez hřejivého slunce se totiž přidává i silný nárazový vítr, při kterém na mě tančí částečně rozepnutá péřovka, a já mám pocit, že mnou živel prochází skrz naskrz. Obvykle při lezení opravdu nemluvím příliš sprostě, ale toho dne došlo na nadávky, o kterých jsem ani nevěděl, že je znám. Vojta postupuje traverzem dál až ke klíčové sekvenci a já se modlím, ať se mu daří a můžeme postupovat dále k vrcholu. Pravý bočák, levá přídrž a už se chystá chytit spásné madlo, když mu špička uklouzne a padá do lana. Sakra! Vojta si hned sekvenci opraví, označí pro nás chyty a stupy a lehčím terénem téměř běží ke štandu nad námi. Spustím ho k sobě a převazujeme lana. Chceme zkusit týmový flash.

Marně se pokouším rozehřát a nalézám do stěny. Existenci chytů a stupů v jinak hladké skále nasvědčují pouze stopy magnézia. Místo prstů na rukou a špiček nohou mám jen tupá kopýtka a necítím absolutně nic. Asi poprvé se při lezení neřídím pocity svého teď absolutně otupělého těla, ale pouze tím co mi hlava a zkušenost říká, že by mělo fungovat. V klíčové sekvenci volím vyšší nohu než Vojta a sahám po spásném madle. Za chvilku už stanu u štandu a náš týmový styl je zachráněn. Ještě však nemáme hotovo. Spouštím se opět na nižší štand, aby si Fejtič mohl délku dát RP. Nechce se mi dál mrznout, ale chceme si tuhle délku dát čistě oba. Jde přece jen o klíč k cestě. Doufejme. Fejtič naštěstí krásně a s převahou obtížné místo na druhý pokus proběhne a já už se za ním jen rezignovaně probíjím stěnou do strany a vzhůru. Chytám se všeho co se dá, hlavně pryč odsud.

Následuje ještě jedna vypečená délka, ale Vojta si s ní bravurně poradí. Já poté dolézám už lehčím terénem ke konci lezeckých obtíží, kde se otevírá vrcholový hřebínek, metelí vítr a panuje saigon. Dobírám parťáka a po finálních chodeckých metrech následuje morální odměna v podobě vrcholu hory a zápisu do knihy. Pod vrcholem pak v závětří dojde na skutečnou oslavu a plníme naše břicha a plíce odměnami méně heroickými.

Seznam přelezů za výjezd:

Wilder Kaiser

– Miky + Vojta – Sportherz 8 AF (280 m)
– Amy + Kiky + Tůmič – ABS 7- OS (350 m)
– Honza + Berťas – Grüsche 9 RP (280 m)
– Vojta + Standa – Sex’n Bolts and Rock‘n Roll 8 A0 (200 m)
– Berťas + Tůmič – Whisky and Cigerettes 8+ OS (200 m)
– Tom + Honza – Whisky and Cigerettes 8+ OS (200 m)
– Amy + Jarda – Akku-Gaudi 7- AF (340 m)
– Kiky + Miky – Lehnepfeiler 6- OS (340 m)

Hochkönig – Torsäule

– Amy + Kiky – Heiße Liebe 7+ AF (230 m)
– Miky + Tůmič – Der wahre Kletterwahnsinn 8+/9- flash (230 m)
– Berťas + Honza – Jolly Joker 9+/10- RP (230 m)
– Vojta + Jarda – Zeit zum Atmen 8 flash (230 m)
– Jarda + Tůmič – Jolly Joker 9+/10- RP (230 m)
– Amy + Berťas – Walking to the sky 8- flash (230 m)
– Vojta + Tom – Opera Vertical 8+/9- RP (230 m)